Author: jiri.janak
IT Specialist, Sportsman, Photographer and Dreamer
Historicky nejhorší výsledek florbalové repre mužů na MS
Občas se prostě nedaří.. Můžete se snažit jak chcete, ale nejde to.. Nevím, proč po každé nepovedené akci (ať jde o jakýkoli sport, dnes o florbal) se na Facebooku a v komentářích pod články množí statusy jako ‘tragické MS’, ‘tak to je konec/v prdeli/apod.’, ‘ostuda’.. Ani mi se nijak nelíbilo, co jsem viděl.. A s pár ROZUMNÝMA lidma jsem ochotný diskutovat o tom, co se dalo dělat jinak, jestli tam měl být ten či onen, atd.. Ale nedělal bych z toho takovou tragédii – chybělo toho hodně, mi osobně nejvíce souhra – ale hlavní bylo, že se prostě věci nesešly.. I to je sport.. A funguje to i naopak – jedete jako outsideři, věci se sejdou, všechno funguje jakoby samo a dojdete daleko.. Neúspěch: ano, tragédie: ne, pouze sport..
Je pravda, že někteří hráči měli až zbytečně silácké řeči, a možná i právě ty přispěly k rostoucí křeči na hřišti – že právě ti co nejvíc mluvili, se pak i nejvíc topili “v bažině”.. Johan to řekl dobře – ambice se soustředily na zisk medaile, a ne na výhru jako takovou (samozřejmě nevím jak to fungovalo uvnitř týmu, ale navenek v médiích to tak vypadalo)..
A v žádném případě netvrdím, že to byla smůla ty výsledky – určitě není smůla, když někteří hráči nejsou vidět vůbec, jiní hrajou jen stín toho co od nich vídáme jindy, a rychlostně to na hřišti chvilema vypadá jakoby se natáčela reklama na Redbull a soupeř byl ten, který dostal křídla.. Ale to je to – máš ideální podmínky a dobře složený tým – ale nesejde se ti forma, hráčům nefunguje chemie na hřišti, neproměníš ložené šance, nedokážeš zahrát co chceš a ani hrát svoji hru, natož ji vnutit soupeři..
Ale kolikrát se tohle už stalo? Někteří by si mohli vzpomenout třeba na Světový pohár v hokeji v roce 1996 (nebo tak nějak) – jak tehdy náš bezkonkurenční hvězdný tým z NHL kde se objevili v té době hráči považováni za jedny z nejlepších na světě jako Jágr, Ručínský, Holík, Petr Nedvěd nebo Martin Straka dostali sedmičku i od Němců?
To je krása sportu.. Někdy se ti daří a vše ti vychází, někdy to udřeš a ubojuješ, někdy nenaděláš nic a jsi pak za infantilního namachrovaného čůráka a nikomu nevysvětlíš, že jsi posledního půl roku intenzívně dřel a dával čas i prachy do toho, aby to během toho jednoho týdne zafungovalo..
Jasné je jen to, že přijdou změny, že se nám obmění zas trochu jak kádr tak nejspíš i herní projev – uvidíme, kdo tu repre dostane.. Ale snad se podobně jako u hokejistů tehdy v 90.letech i u nás po debaklu podaří naše malé florbalove Nagano 😉
Rozbor soupeře ala Radomír Mrázek
“Pověstný je i rozbor první pětky Storvrety očima vítkovického kouče Radomíra Mrázka před předloňským duelem na Poháru mistrů: Lempl, blbeček, dřevák, nemehlo, možná ten Kohonen trochu něco umí.”
— via Florbal.cz facebook
Kurz klasické masáže
V rámci sebevzdělávání jsem tento víkend absolvoval kurz klasické masáže, a krátké zhodnocení by bylo: absolutní spokojenost.
Neztrácíte čas přílišným okecáváním, ale učíte se praxí. Paní Vítková umí vše pěkně vysvětlit a ukázat. Před absolvováním jsem si říkal, co se asi tak člověk může naučit za jeden den – ale nyní můžu říct, že hodně. Školení je zaměřeno na masáž zad, šíje a nohou – což je řekl bych přesně to, co potřebujete “zpracovat” nejčastěji a vše si zkusíte prakticky 2-3x. Nemluvě o tom, že sami 2-3 masáže naopáčko dostanete. Mohu všem jen doporučit!
A další na řadě bude kineziotaping, těšte se.
Jaromír Jágr – můj individuální trénink
“Není důležité co se dělá, ale že se vůbec něco dělá! A i málo je víc než nic!”
Přijde mi, že z negativních reakcí se opakují hlavně dvě: “Jsme pracující/studující amatéři, nemůžem pak jít úplně hotoví na osmičku do práce/školy, a nemáme čas/peníze/jiné podmínky na to udělat si takový individuální trénink”. A druhý, z mého pohledu horší případ: “Až za to budu mít taky takový kačky jako bere on, tak …” Samozřejmě je i dost těch rozumných co pochopili základní myšlenku, zmíněnou v úvodu.
Nikdo neříká, že mají sportovci začít pořádat hony na haly a malé tělocvičny a dělat si denní individuální tréninky 🙂 Podstatné je to dělat “něco navíc”. Máme svých pár tréninků týdně – ať se jedná o jakýkoli sport či aktivitu – a ty má trenér nachystané pro celý tým. Ale každý ví o svých věcech na kterých potřebuje zapracovat. Kdy na nich pracuje?
A proč hned samostatný individuální trénink? Proč ne v menší skupince? Měsíc dva zpátky tady letělo video ze švédského Warbergu kde Tiitu, Svensson a dva další si dávají “individuál”. Znám dost lidí kteří ráno před prací vstanou a jdou si zaběhat nebo do fitka, ale ty s kterýma jsem si byl ráno “zastřílet” (v Brně na Hattricku nebo na Veterině to šlo) bych spočítal na jedné ruce.
Ale když se to vezme kolem a kolem proč vůbec hned hrotit halu. Jak bylo řečeno – není důležité co se dělá, ale že se vůbec něco dělá. Jestli to bude běhání, posilovna nebo pinkání si někde za barákem či na metru čtverečním u sebe doma v pokoji, je úplně jedno.. Zkrátka zatímco ostatní nic nedělají a odpočívají, vy se můžete zlepšovat.
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody…
A nikdy není pozdě začít s čímkoli, všechno se dá změnit a přeučit, cokoli, ať vám je kolik je. Jen to chce často víc práce.
UPDATE 16.11.2012: Další video od Jaromíra Jágra..