2. turnaj elévů (v Hodoníně), zhodnocení formátu 3+1

Zhodnocení našeho výkonu:

Výsledné skóre nevím přesně, ale to vlastně není důležité. Je to jak jsem vám říkal v šatně: Nejdůležitější je nechat na hřišti všechno a odcházet s tím, že jste tomu dali maximum. Důležité je nebát a zkoušet. Zkoušet v zápasech to, co trénujete doma a na tréninku: nahrát si, hrát s hlavou nahoře, nebát se zkusit přehrát soupeře v přímém souboji – kličkou či narážečkou se spoluhráčem, nebát se podržet míček a rozehrát ho v klidu namísto slepého odpalování do pryč.

Každý z vás byl platným hráčem, každý z vás se zápas od zápasu zlepšuje, a každý si sám na sobě dokáže najít co se mu v tom kterém zápase povedlo. Teď není důležité skóre na konci zápasu, teď je důležité jen množství věcí které jste se naučili a dokázali je použít v zápase. A to je výsledek který vám žádný rozhodčí, soupeř nebo kdokoli nevezme, a který za pár let prodáte právě i v těch výsledcích zápasů (až to důležité bude).

Vyjádření k formátu turnaje 3+1 na malém hřišti

Osobně mi to přijde daleko lepší, když děti hrajou 3+1 na malém hřišti, jelikož z maratónu s hokejkama po velkém hřišti je to teď skutečně florbal, kdy se neustále děje něco s míčkem, hráči se dostanou víc do kontaktu a do hry.

Jen si myslím, že příště už nasadíme dva týmy, jelikož kdybychom přijeli s 12-14 dětmi (včera jsme byli se 7 jelikož další čekají ještě na vyřízení registrace), tak těch 10 minut hrubého je celkem málo na to je nějak protočit, aniž by tam každé bylo 2x za zápas, a šest desetiminutových zápasů není zas tak moc. Řešením je mít buď dva poločasy po 10 minutách, nebo jak říkám nasadit dva týmy do turnaje.

Možná bych také zkrátil přestávku před zápasem, ty děti se stejně tolik nerozcvičuji na hřišti (ikdyz zas to mohlo být dáno tím, že se vám podařilo udělat dvě rozcvičovací plochy vedle hřišť), a naopak bych natáhnul délku zápasu z 10 minut třeba na 2x7minut, s minutovou přestávkou, bez výměny stran. Jenom tu minutu uprostřed zápasu, aby člověk mohl říct něco celému týmu najednou – tím nemyslím taktické pokyny, spíš zkusit je povzbudit když prohrávají, nechat si je plácnout a zakřičet spolu.

Po stránce organizace nemám co vytknout. Zápasy odsýpaly, díky těm mini-rozpisům co jste natiskli několik kusů pro každý tým přesně všichni věděli co, kdy, kde, jak.. Prostě naprostá spokojenost. Věc, kterou organizátoři nemohli ovlivnit – byla trošku škoda, že ten bufet, nebo co to tam bylo vzadu, byl zavřený – myslím že s takovým množstvím rodičů mohli mít kšeft 🙂

Takže děkuji organizátorům, jmenovitě panu René Faltovi, a doufám že podobných turnajů bude více, nejlépe kdyby takové byly všechny!

Židenice – elévové – 1. turnaj na VUT

TJ Sokol Brno Židenice - elévové na VUT (1.10.2011)

Zhodnocení:

PLUSY
+ přístup všech, výborně jste bojovali a každý byl moc užitečný na hřišti
+ 2 zápasy jsme skvěle zvládali “5 lidí útočí a 5 lidí brání”
+ systém “My, Oni, gól” funguje, dokud zvládáte běhat (5 lidí útočí, 5 lidí brání)
+ dokázali jste si nahrát a nebáli jste se zkoušet hrát a podržet míček 🙂

MINUSY
budeme dále pracovat i na fyzičce, abysme zvládli uběhat víc než dvě náročné utkání
když vám docházely síly měli jste tendence hrát na daleko nahazované balóny, to dělat nebudeme, budeme se pěkně vracet a chodit si pro kratší nahrávku, celé utkání, celý turnaj až do konce

NEUTRÁLNÍ
o ale na nahrávkách budeme na tréninku pracovat ještě daleko víc, protože Znojmo bylo lepší a příště chceme být lepší my 🙂

VELKÉ PLUS
+ myslím, že máme dobrou partu a že jsme se dneska všichni výborně bavili 🙂

Osobní minirecenze náramků SBS Forza Balance

SBS FORZA BALANCEKdyž jsem dnes při finále Czech Open 2011 viděl na zápěstích snad všech hráčů Dalenu tyhle náramky, první co mě napadlo bylo, že je Gary (pozn. pro ty co neznají – Milan Garčar) fakt hustý s tou distribucí 🙂 Já sám ke svému náramku přišel v dubnu, kdy jsem ho dostal od Denny (pozn. pro ty co neznají – Denisa Billá – ale kdo by ji neznal?! :)). Čili to máme tak akorát 100 dní, plus mínus autobus, a je na čase začít bilancovat.

Předesílám, že jsem vůči těmhle věcem dost skeptický, a náramek jsem nezačal nosit pro slibované zázračné vlastnosti, ale prostě protože jak řekla ve své reportáži z CzechOpen slečna Niklová: “Florbal to je styl!” a prostě mi náramek hezky ladil k Židenickému dresu (aspoň k tomu modrému) 🙂

A na skepsi mi neubraly ani první “výsledky” s náramkem. Nosil jsem ho snad tři dny a jel na úplně poslední zápasy florbalové sezóny (v případě, že toto čtete někdy v dálné budoucnosti, tak ročníku 2010/2011). Na to, že měl náramek přidat na pružnosti, ohebnosti, odolnosti a regeneraci – a já si 2 minuty před koncem 2. třetiny posledního zápasu sezóny odrovnám kotník tak, že jsem potřeboval ortézu a byl jsem měsíc neschopen jakéhokoli sportu ba i rychlejší chůze – to opravdu není moc jak komentovat.

Ale na obranu náramku – před zápasem jsem se na rozkaz paní trenérky Gabriely Úlehlové protáhnul. A platí – kdykoli se protáhnu, něco se stane. Křížové vazy v pravém koleně – protažení předem. Křeče, tak brutální že nešly rozchodit – protažení předem. I to jak mi doktorka na interně oznámila, že mám skončit s veškerými sporty protože “blablabla” (dál jsem neslyšel a paní doktorku poté už nikdy neviděl) – tak jsem si jistý, že krátce předtím jsem se z nudy v čekárně trochu protáhl.

Prostě jak řekl nejznámější český tenisový fyzioterapeut pan Novotný – PŘED SPORTEM SE NEPROTAHUJTE A JEN SE ROZHÝBEJTE A ZAHŘEJTE. Ale zpátky k recenzi.

Během rekonvalesce se však projevily jiné zázračné vlastnosti náramku. Neb jsem nebyl s to vládnout kotníkem, byl jsem donucen když už cestovat, tak čistě MHD. Nikdy, opravdu nikdy jsem se neseznámil s tolika holkama jako díky téhle blbůstce třpytící se na ruce 🙂 Nevím, jestli ženy reagují podobně jako straky – že prostě odlesky přitahují jejich pozornost a dokonce je přimějí k zahájení konverzace. Taky mám štěstí, že cesta z práce zabere všehovšudy 20 minut, což je dost na to, aby si člověk trochu pokecal 🙂 Ale zkrátka a prostě, jako má Přema (pozn. toho určitě nikdo neznáte – Přema Bílek) jako svůj “kundolap” vodní dýmku, tak já měl po jistou dobu SBS Forza Balance (autorem a majitelem ochranné známky slova “kundolap” aspoň pokud vím je pan Dalibor Matúš z Ostravy, děkuji za zapůjčení).

Další proklamovanou vlastností náramku má být “zlepšení spánku.” Uznávám, že jsem za poslední tři měsíce zaspal do práce několikrát. Sám si však kladu otázku, je-li to dáno náramkem, prostou únavou po pracovním dni nebo nákupem nové (pěnové) matrace.

Ke zlepšení sportovních výsledků taky zatím nedošlo. Florbal líp nehraju. I při snaze maximálně hypnotizovat náramek je úspěšnost prvního podání při tenisu pořád pod 50% (pokud to má být podání a ne “uvedení do hry”) a pak to nadále mlátím od základní čáry, protože i s náramkem je náběh na síť v mém podání “náběh na smrt”. Suma sumárum – náramek zázračné zlepšení výkonů nepřinesl, chce to dál dřít na trénincích a makat. Jiná cesta k úspěchu nepovede.

Jinak ještě k té ohebnosti – s náramkem nebo bez něj, na špičky nohou si nedosáhnu ani kdybych se po… (pořádně protáhl :)). A jiné akrobatické cviky už vůbec ne. A ano, zkoušel jsem to. A motivace byla dostatečně velká 🙂 Prostě nejde..

Přesto zakončím recenzi pozitivně. Tedy – pozitivně pro distributory náramku. Sice krátce po nákupu jsem byl na měsíc odstaven od jakýchkoli sportovních aktivit. Ale jinak je tohle první léto, kdy něco skoro každý den dělám (detaily na stránkách HeiaHeia.com) – makám – a nebolí mě kolena, nemusel jsem ani jednou na rehabilitace, natož k ortopedovi. Od roku 2005 malý zázrak. Nevím, čím to je – možná náramkem, možná kvalitní obuví, možná vůlí bohů že trápení už bylo dost. Ale jsem spokojený. Maximálně si zatím léto užívám a ani náznak problémů (ťuk, ťuk na dřevo). Takže už z čiré pověrčivosti (a jako “kundolap” © D.Matúš) si ho nechám 🙂

Návod, jak jednoduše rozeznat levičáka od pravičáka

Nemá-li pravičák rád zbraně, nekupuje je.
Nemá-li levičák rád zbraně, chce je zakázat.

Když je pravičák vegetarián, nejí maso.
Když je levičák vegetarián, dělá povstání proti živočišným proteinům.

Když je pravičák buzík, užívá v klidu svého života.
Když je levičák buzík, požaduje od společnosti, aby ho respektovala.

Když pravičák přijde o práci, přemýšlí, jak by se z této situace dostal.
Když přijde o práci levičák, stěžuje si na diskriminaci.

Když se pravičákovi nelíbí televizní diskuse, tak tu televizi vypne.
Když se levičákovi nelíbí televizní diskuse, chce ty idioty, co v televizi vykládají nesmysly zažalovat.

Když je pravičák nevěřící, tak nechodí ani do kostela, ani do synagogy, ani do mešity.
Když je levičák nevěřící, tak chce zakázat, aby se na veřejnosti objevovaly jakékoli symboly Boha, víry a jakéhokoli náboženství.

Když je pravičák nemocný, jde k doktorovi, koupí si léky a bere je.
Když je levičák nemocný, apeluje na národní solidaritu.

Je-li na tom ekonomika špatně, uvědomí si pravičák, že je třeba vyhrnout rukávy a začít něco dělat.
Je-li na tom ekonomika špatně, hořekuje levičák a nadává na zlé zaměstnavatele, kteří si cpou kapsy, okrádají zemi a on zaměstnanec je oběť.

Pravičák, co dočetl tyto řádky, pošle je dál.
Levičák, co dočetl tyto řádky je rozhodně dál nepošle.