Tag: názory

Historicky nejhorší výsledek florbalové repre mužů na MS

Občas se prostě nedaří.. Můžete se snažit jak chcete, ale nejde to.. Nevím, proč po každé nepovedené akci (ať jde o jakýkoli sport, dnes o florbal) se na Facebooku a v komentářích pod články množí statusy jako ‘tragické MS’, ‘tak to je konec/v prdeli/apod.’, ‘ostuda’.. Ani mi se nijak nelíbilo, co jsem viděl.. A s pár ROZUMNÝMA lidma jsem ochotný diskutovat o tom, co se dalo dělat jinak, jestli tam měl být ten či onen, atd.. Ale nedělal bych z toho takovou tragédii – chybělo toho hodně, mi osobně nejvíce souhra – ale hlavní bylo, že se prostě věci nesešly.. I to je sport.. A funguje to i naopak – jedete jako outsideři, věci se sejdou, všechno funguje jakoby samo a dojdete daleko.. Neúspěch: ano, tragédie: ne, pouze sport..

Je pravda, že někteří hráči měli až zbytečně silácké řeči, a možná i právě ty přispěly k rostoucí křeči na hřišti – že právě ti co nejvíc mluvili, se pak i nejvíc topili “v bažině”.. Johan to řekl dobře – ambice se soustředily na zisk medaile, a ne na výhru jako takovou (samozřejmě nevím jak to fungovalo uvnitř týmu, ale navenek v médiích to tak vypadalo)..

A v žádném případě netvrdím, že to byla smůla ty výsledky – určitě není smůla, když někteří hráči nejsou vidět vůbec, jiní hrajou jen stín toho co od nich vídáme jindy, a rychlostně to na hřišti chvilema vypadá jakoby se natáčela reklama na Redbull a soupeř byl ten, který dostal křídla.. Ale to je to – máš ideální podmínky a dobře složený tým – ale nesejde se ti forma, hráčům nefunguje chemie na hřišti, neproměníš ložené šance, nedokážeš zahrát co chceš a ani hrát svoji hru, natož ji vnutit soupeři..

Ale kolikrát se tohle už stalo? Někteří by si mohli vzpomenout třeba na Světový pohár v hokeji v roce 1996 (nebo tak nějak) – jak tehdy náš bezkonkurenční hvězdný tým z NHL kde se objevili v té době hráči považováni za jedny z nejlepších na světě jako Jágr, Ručínský, Holík, Petr Nedvěd nebo Martin Straka dostali sedmičku i od Němců?

To je krása sportu.. Někdy se ti daří a vše ti vychází, někdy to udřeš a ubojuješ, někdy nenaděláš nic a jsi pak za infantilního namachrovaného čůráka a nikomu nevysvětlíš, že jsi posledního půl roku intenzívně dřel a dával čas i prachy do toho, aby to během toho jednoho týdne zafungovalo..

Jasné je jen to, že přijdou změny, že se nám obmění zas trochu jak kádr tak nejspíš i herní projev – uvidíme, kdo tu repre dostane.. Ale snad se podobně jako u hokejistů tehdy v 90.letech i u nás po debaklu podaří naše malé florbalove Nagano 😉

Jaromír Jágr – můj individuální trénink

Post by Jaromír Jágr (Official).

 

“Není důležité co se dělá, ale že se vůbec něco dělá! A i málo je víc než nic!”

Přijde mi, že z negativních reakcí se opakují hlavně dvě: “Jsme pracující/studující amatéři, nemůžem pak jít úplně hotoví na osmičku do práce/školy, a nemáme čas/peníze/jiné podmínky na to udělat si takový individuální trénink”. A druhý, z mého pohledu horší případ: “Až za to budu mít taky takový kačky jako bere on, tak …” Samozřejmě je i dost těch rozumných co pochopili základní myšlenku, zmíněnou v úvodu.

Nikdo neříká, že mají sportovci začít pořádat hony na haly a malé tělocvičny a dělat si denní individuální tréninky 🙂 Podstatné je to dělat “něco navíc”. Máme svých pár tréninků týdně – ať se jedná o jakýkoli sport či aktivitu – a ty má trenér nachystané pro celý tým. Ale každý ví o svých věcech na kterých potřebuje zapracovat. Kdy na nich pracuje?

A proč hned samostatný individuální trénink? Proč ne v menší skupince? Měsíc dva zpátky tady letělo video ze švédského Warbergu kde Tiitu, Svensson a dva další si dávají “individuál”. Znám dost lidí kteří ráno před prací vstanou a jdou si zaběhat nebo do fitka, ale ty s kterýma jsem si byl ráno “zastřílet” (v Brně na Hattricku nebo na Veterině to šlo) bych spočítal na jedné ruce.

Ale když se to vezme kolem a kolem proč vůbec hned hrotit halu. Jak bylo řečeno – není důležité co se dělá, ale že se vůbec něco dělá. Jestli to bude běhání, posilovna nebo pinkání si někde za barákem či na metru čtverečním u sebe doma v pokoji, je úplně jedno.. Zkrátka zatímco ostatní nic nedělají a odpočívají, vy se můžete zlepšovat.

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody…

A nikdy není pozdě začít s čímkoli, všechno se dá změnit a přeučit, cokoli, ať vám je kolik je. Jen to chce často víc práce.

UPDATE 16.11.2012: Další video od Jaromíra Jágra..

Post by Jaromír Jágr (Official).

Extraliga žen se od příští sezony bude hrát každý týden (aktualizováno)

Reakce na článek Extraliga žen se od příští sezony bude hrát pravděpodobně každý týden na Florbal.cz.

Pravdu díc, nemám teď moc náladu bavit se o florbalu, ale když vidím ty reakce na facebooku i jinde, nejde se ubránit, takže u této příležitosti si opět dovolím publikovat svůj pohled:

* neustále se díváme na Švédsko a Finsko, a chceme je kopírovat – ale nějak opomíjíme to, že u nich jsou stabilní soutěže mládeže, kdežto u nás se v mnoha regionech nedá dohromady ani liga žákyň, a soutěže žen třeba ve Finsku mají v některých regionech i pět úrovní, kdežto u nás.. hráčská základna je u nás nesrovnatelně menší ve všech věkových úrovních..

* osobně bych byl spíše pro švýcarský model extraligy s 8 týmy, a udělat náročnější a zajímavější 1.ligu. V případě takového zúžení soutěže by mi dávala smysl i navrhovaná změna o hraní jednoho zápasu za víkend. Občas víkendový dvouzápas. Ale vyšel by čas i na nějaký ten zápasově volný víkend. Stačí se podívat na rozpis zápasů švýcarské ligy.
Nic proti týmům mimo tzv. TOP, letos je ženská extraliga o dost zajímavější a je vidět, že někde šli dost do sebe, ale pořád si myslím že kdyby bylo v extralize týmů míň, byla by to náročnější a lepší soutěž. A redukcí by se zkvalitnila 1. liga.

* při stávajícím počtu týmů mi přijde současný model dvouzápasů lepší. Jednak nesouhlasím s argumentem, že druhý den týmy tahájí už jen nohy – možná některé individuální hráčky, ale to už je jejich problém s tím něco udělat. Ale hlavně, dokud se nehrajou za víkend dvouzápasy “Herbadent, FbŠ”, nevidím důvod..

* ono když člověk připočítá i zápasy Českého poháru tak těch víkendových dvouzápasů bude ještě o něco málo víc. A vyhnuli bychom se tomu kdy se uprostřed týdne lepí sestavy a bere se dovolená.

* ekonomicky má Martin Musil asi pravdu, že to tak výrazný dopad na kluby mít nebude. Ale taky nevím, čemu to má naopak ekonomicky pomoci? Víc lidí nezačne chodit jen proto, že se hraje 1 zápas za víkend. A bez více diváků, se nestane soutěž zajímavější ani pro sponzory.

* porovnávat dopady v mužské a ženské extralize, je jako srovnávat prkno a lyže. Ano, na obojím kopec sjedete, ale na každém úplně jinak.

* Unie podle všeho kontaktovala týmy. A pokud změna prošla/projde, tak chyba je u týmů, že změnu nekonzultovaly s hráčkami a odkývaly to či se nevyjádřily. Takže milé hráčky, pokud se vám to nelíbí, apelujte na své vedení, aby s tím ještě něco zkusili udělat.. Diskuzemi pod internetovými články a peticemi na Facebooku se nic nezmění..

Aktualizace: k příspěvku Jiřího Veleckého z Vítkovic není asi co dodat.. moje představa byla, že měli aspoň tu slušnost a aspoň s vedením klubů to komunikovali (= analýza, návrh, připomínkové řízení, schvalování finálního návrhu), prostě že se to připravovalo delší dobu.. ne že to někdo upekl během jednoho večera a dopoledne.. :/

Aktulizace II: Děkuji Jirkovi Matyášovi (TJ Sokol Brno Židenice) a Martinu Musilovi (FbŠ Bohemians, člen výboru co tu změnu připravoval) za více informací k celé věci. Dnes vyšel článek potvrzující že celá věc byla schválena – Je rozhodnuto: extraliga žen se od příští sezony bude hrát jednou týdně. Což se dalo čekat. Tudíž:

* může se to nelíbit, ale hotovo jest.. ZKUSME tedy ASPOŇ hledat (možná) pozitiva a ne jen “bučet” a stýskat si..

* pokud budou kluby ty zápasy vhodně plánovat, bude to možná i lepší než to bylo: žádný Český pohár v týdnu, když se dá zápas na neděli odpoledne/večer tak je velká část víkendu pořád volná; když bude v sobotu dá se po zápase něco s týmem podniknout; když v neděli dá se něco podniknout v pátek; a jestli dobře chápu nikdo nezakazuje dávat zápasy třeba i v pátek … čas ukáže 🙂 nikdy to nebude ideální, ale nějak to fungovat nakonec bude..

* pár lidí možná skončí – ale ruku na srdce, většina z vás se přizpůsobí situaci a půjde dál.. a ti co skončí, k tomu beztak budou mít víc důvodů než jen tento..

* a ikdyž tomu třeba osobně nevěřím, třeba to přinese to zkvalitnění, zlepšení a zatraktivnění vaší soutěže … (ale nedá mi to, musím zopakovat svou tezi o 8 týmech v extralize a kvalitnější 1.lize a práci na mládežnických ligách) … ale třeba jo 🙂

* je to jeden z nutných kroků k získání strategického partnera pro vaši soutěž – což je něco, o co už se snažilo několik generací florbalových činovníků (čti papalášů) – snad to vyjde, a snad dopad peněz ve vaší soutěži uvidíte i vy

* podle všech lidí s kterými jsem mluvil opravdu šlo o dlouhodobě připravovanou akci, nic hurá ze dne na den jak to v první chvíli vypadalo

* nešťastné je především jak byla a je celá věc komunikována..

* bude dobře 🙂 nakonec..

2. turnaj elévů (v Hodoníně), zhodnocení formátu 3+1

Zhodnocení našeho výkonu:

Výsledné skóre nevím přesně, ale to vlastně není důležité. Je to jak jsem vám říkal v šatně: Nejdůležitější je nechat na hřišti všechno a odcházet s tím, že jste tomu dali maximum. Důležité je nebát a zkoušet. Zkoušet v zápasech to, co trénujete doma a na tréninku: nahrát si, hrát s hlavou nahoře, nebát se zkusit přehrát soupeře v přímém souboji – kličkou či narážečkou se spoluhráčem, nebát se podržet míček a rozehrát ho v klidu namísto slepého odpalování do pryč.

Každý z vás byl platným hráčem, každý z vás se zápas od zápasu zlepšuje, a každý si sám na sobě dokáže najít co se mu v tom kterém zápase povedlo. Teď není důležité skóre na konci zápasu, teď je důležité jen množství věcí které jste se naučili a dokázali je použít v zápase. A to je výsledek který vám žádný rozhodčí, soupeř nebo kdokoli nevezme, a který za pár let prodáte právě i v těch výsledcích zápasů (až to důležité bude).

Vyjádření k formátu turnaje 3+1 na malém hřišti

Osobně mi to přijde daleko lepší, když děti hrajou 3+1 na malém hřišti, jelikož z maratónu s hokejkama po velkém hřišti je to teď skutečně florbal, kdy se neustále děje něco s míčkem, hráči se dostanou víc do kontaktu a do hry.

Jen si myslím, že příště už nasadíme dva týmy, jelikož kdybychom přijeli s 12-14 dětmi (včera jsme byli se 7 jelikož další čekají ještě na vyřízení registrace), tak těch 10 minut hrubého je celkem málo na to je nějak protočit, aniž by tam každé bylo 2x za zápas, a šest desetiminutových zápasů není zas tak moc. Řešením je mít buď dva poločasy po 10 minutách, nebo jak říkám nasadit dva týmy do turnaje.

Možná bych také zkrátil přestávku před zápasem, ty děti se stejně tolik nerozcvičuji na hřišti (ikdyz zas to mohlo být dáno tím, že se vám podařilo udělat dvě rozcvičovací plochy vedle hřišť), a naopak bych natáhnul délku zápasu z 10 minut třeba na 2x7minut, s minutovou přestávkou, bez výměny stran. Jenom tu minutu uprostřed zápasu, aby člověk mohl říct něco celému týmu najednou – tím nemyslím taktické pokyny, spíš zkusit je povzbudit když prohrávají, nechat si je plácnout a zakřičet spolu.

Po stránce organizace nemám co vytknout. Zápasy odsýpaly, díky těm mini-rozpisům co jste natiskli několik kusů pro každý tým přesně všichni věděli co, kdy, kde, jak.. Prostě naprostá spokojenost. Věc, kterou organizátoři nemohli ovlivnit – byla trošku škoda, že ten bufet, nebo co to tam bylo vzadu, byl zavřený – myslím že s takovým množstvím rodičů mohli mít kšeft 🙂

Takže děkuji organizátorům, jmenovitě panu René Faltovi, a doufám že podobných turnajů bude více, nejlépe kdyby takové byly všechny!

Osobní minirecenze náramků SBS Forza Balance

SBS FORZA BALANCEKdyž jsem dnes při finále Czech Open 2011 viděl na zápěstích snad všech hráčů Dalenu tyhle náramky, první co mě napadlo bylo, že je Gary (pozn. pro ty co neznají – Milan Garčar) fakt hustý s tou distribucí 🙂 Já sám ke svému náramku přišel v dubnu, kdy jsem ho dostal od Denny (pozn. pro ty co neznají – Denisa Billá – ale kdo by ji neznal?! :)). Čili to máme tak akorát 100 dní, plus mínus autobus, a je na čase začít bilancovat.

Předesílám, že jsem vůči těmhle věcem dost skeptický, a náramek jsem nezačal nosit pro slibované zázračné vlastnosti, ale prostě protože jak řekla ve své reportáži z CzechOpen slečna Niklová: “Florbal to je styl!” a prostě mi náramek hezky ladil k Židenickému dresu (aspoň k tomu modrému) 🙂

A na skepsi mi neubraly ani první “výsledky” s náramkem. Nosil jsem ho snad tři dny a jel na úplně poslední zápasy florbalové sezóny (v případě, že toto čtete někdy v dálné budoucnosti, tak ročníku 2010/2011). Na to, že měl náramek přidat na pružnosti, ohebnosti, odolnosti a regeneraci – a já si 2 minuty před koncem 2. třetiny posledního zápasu sezóny odrovnám kotník tak, že jsem potřeboval ortézu a byl jsem měsíc neschopen jakéhokoli sportu ba i rychlejší chůze – to opravdu není moc jak komentovat.

Ale na obranu náramku – před zápasem jsem se na rozkaz paní trenérky Gabriely Úlehlové protáhnul. A platí – kdykoli se protáhnu, něco se stane. Křížové vazy v pravém koleně – protažení předem. Křeče, tak brutální že nešly rozchodit – protažení předem. I to jak mi doktorka na interně oznámila, že mám skončit s veškerými sporty protože “blablabla” (dál jsem neslyšel a paní doktorku poté už nikdy neviděl) – tak jsem si jistý, že krátce předtím jsem se z nudy v čekárně trochu protáhl.

Prostě jak řekl nejznámější český tenisový fyzioterapeut pan Novotný – PŘED SPORTEM SE NEPROTAHUJTE A JEN SE ROZHÝBEJTE A ZAHŘEJTE. Ale zpátky k recenzi.

Během rekonvalesce se však projevily jiné zázračné vlastnosti náramku. Neb jsem nebyl s to vládnout kotníkem, byl jsem donucen když už cestovat, tak čistě MHD. Nikdy, opravdu nikdy jsem se neseznámil s tolika holkama jako díky téhle blbůstce třpytící se na ruce 🙂 Nevím, jestli ženy reagují podobně jako straky – že prostě odlesky přitahují jejich pozornost a dokonce je přimějí k zahájení konverzace. Taky mám štěstí, že cesta z práce zabere všehovšudy 20 minut, což je dost na to, aby si člověk trochu pokecal 🙂 Ale zkrátka a prostě, jako má Přema (pozn. toho určitě nikdo neznáte – Přema Bílek) jako svůj “kundolap” vodní dýmku, tak já měl po jistou dobu SBS Forza Balance (autorem a majitelem ochranné známky slova “kundolap” aspoň pokud vím je pan Dalibor Matúš z Ostravy, děkuji za zapůjčení).

Další proklamovanou vlastností náramku má být “zlepšení spánku.” Uznávám, že jsem za poslední tři měsíce zaspal do práce několikrát. Sám si však kladu otázku, je-li to dáno náramkem, prostou únavou po pracovním dni nebo nákupem nové (pěnové) matrace.

Ke zlepšení sportovních výsledků taky zatím nedošlo. Florbal líp nehraju. I při snaze maximálně hypnotizovat náramek je úspěšnost prvního podání při tenisu pořád pod 50% (pokud to má být podání a ne “uvedení do hry”) a pak to nadále mlátím od základní čáry, protože i s náramkem je náběh na síť v mém podání “náběh na smrt”. Suma sumárum – náramek zázračné zlepšení výkonů nepřinesl, chce to dál dřít na trénincích a makat. Jiná cesta k úspěchu nepovede.

Jinak ještě k té ohebnosti – s náramkem nebo bez něj, na špičky nohou si nedosáhnu ani kdybych se po… (pořádně protáhl :)). A jiné akrobatické cviky už vůbec ne. A ano, zkoušel jsem to. A motivace byla dostatečně velká 🙂 Prostě nejde..

Přesto zakončím recenzi pozitivně. Tedy – pozitivně pro distributory náramku. Sice krátce po nákupu jsem byl na měsíc odstaven od jakýchkoli sportovních aktivit. Ale jinak je tohle první léto, kdy něco skoro každý den dělám (detaily na stránkách HeiaHeia.com) – makám – a nebolí mě kolena, nemusel jsem ani jednou na rehabilitace, natož k ortopedovi. Od roku 2005 malý zázrak. Nevím, čím to je – možná náramkem, možná kvalitní obuví, možná vůlí bohů že trápení už bylo dost. Ale jsem spokojený. Maximálně si zatím léto užívám a ani náznak problémů (ťuk, ťuk na dřevo). Takže už z čiré pověrčivosti (a jako “kundolap” © D.Matúš) si ho nechám 🙂